Smysl života a utrpení
Esej o etických otázkách zachraňování předčasně narozených dětí a o tom, že smysl života nelze soudit zvenčí.
Má smysl zachraňovat předčasně narozené děti? Má smysl život s velmi těžkým psychomotorickým postižením či slepotou?
Myslím, že člověk nemá být soudcem nad smyslem existence jakékoliv jiné bytosti. Posuzování smyslu života druhých nám nepřísluší. Budu-li od svého osobního žebříčku hodnot odvozovat, zda život bližního má smysl, povyšuji se nad něj. Stavím se do role soudce. Nemůže-li soudit každý každého, zbývá jediné: nesoudit.
V širším smyslu jde o zachování svobodného prostoru nejen pro vlastní neštěstí, ale i pro vlastní chybování. O víru, že obojí je smysluplné, neboť je branou vývoje. Život se vyvíjí a zdokonaluje svými chybami. Bez chyb není hledání, bez hledání není změna, zastavení změn je smrt.
Vnější postižení, bolest a neštěstí nabízí možnost nevýslovného pohybu a směřování. Představme si úplný opak: Jak by vypadal život, kdyby bylo vše tak, jak si každý přeje? Kdybychom byli dokonale zdraví a žili věčně v neustálém uspokojování potřeb? Nevytrácí se při takové vidině jakýkoliv smysl čehokoliv?
Pojem smyslu života je subtilní. Jakákoliv snaha po pevné definici působí jeho rozplývání. Ale stejně smrtící je jasná definice i pro lásku, radost či soucit. Ty také neexistují jen proto, že je neumíme přesně definovat?
Drtivá většina lidí z našeho hlediska těžce postižených netrpí více než my “šťastní a nepostižení”. Poznáme-li je blíž, často nás napadá, že možná naopak.
Kudy vede hranice mezi smysluplným zachraňováním a pyšnou demonstrací všemocnosti vědy, která se zajímá o výsledky, ale ne o následky? Umíme člověka udržovat na prahu klinické smrti neomezeně dlouho. Kudy vést hranici mezi “ještě k životu” a “už ke smrti”? Příroda ji vede bez váhání a tento přirozený výběr má význam pro přežití celé populace.
Lidské myšlení tíhne k jasnému rozdělování, ale je to vždycky jen pomocná konstrukce, nikoliv obecná pravda. Život s těžkým postižením má smysl. Cítím, že i velmi krátký život - zrození a smrt během několika minut - má smysl. Má-li krátký život smysl, má smysl i časná smrt.
Tomáš Škrdlant